čtení: Matouš 6,24-34
text: Zjevení 4
Sestry a bratři,
na co dneska vlastně kázat? Čím je tenhle den zvláštní, mimořádný? Co významného, pro nás tak zásadního se dnes stalo, aby to bylo hodno připomenutí nebo vyslyšení? Dohromady vlastně nic. Na rozdíl od Vánoc, kdy jsme si mohli s radostí připomenout: ?Dnes se vám narodil Spasitel?, na rozdíl od neděle dne vzkříšení, se k dnešku žádná rozhodující událost neváže, tenhle den nic neříká, je prázdný.

čtení: Jan 1,1-5 + 9-14
text: Lukáš 2,8-14
Sestry a bratři, přátelé,
sešli jsme se tu dnes, abychom společně oslavili vánoce, abychom jako ti pastýři znovu slyšeli ten vzkaz o radosti pro každého, a tohle poselství aby v nás opravdu zarezonovalo ? rozezvučelo naše životy spontánní chválou a svobodnou vděčností.
?Nebojte se!?, tak zní to první vánoční Boží slovo.

čtení: Matouš 25,31-46
text: Lukáš 12,35-40
Sestry a bratři,

čtení: Exodus 2,11 - 25
text: Exodus 3,1 - 15
Bratři a sestry,

Genesis 41,14 - 45
Sestry a bratři,
Probíral jsem doposud příběhy praotců víry ? Abrahama, Izáka, Jákoba ? kapitolu za kapitolou, epizodu za epizodou, tak jak jdou v bibli za sebou. Skoro dva roky. Myslím, že to má dobrý smysl. Člověk se díky tomu dostane i k místům, které by normálně přeskočil, k tématům, které by si sám nevybral. Někdy nad nimi nevěřícně kroutíte hlavou: ?Teda co tohle v bibli dělá?? Ale postupně zjišťujete, že právě v nich je její hloubka, že právě to jsou perly, které ji odlišují od laciných příruček na šťastný život.

čtení: Matouš 18,1-5 (kralický překlad)
text: Jan 3,1 - 8
?A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je uprostřed nich,? četla před chvílí kmotra Lukáše od stolu Páně. A nám se to teď stalo. Ježíš postavil pacholátka ? dokonce dvě: Lukáše a Lucii - uprostřed nás. Rodiče je přinesli ke křtu. Jsou ve středu naší pozornosti a právě v souvislosti s vírou. Jejich přítomností nás Bůh oslovuje jako Ježíš svoje učedníky. Lucie s Lukášem jsou takovou názornou boží nápovědou, abychom ve své víře nebyli úplně vedle.

Čtení Ex 16.2-3+11-18, text kázání Jan 6.1-15

1. čtení: Jan 8, 1-11 (Ježíš a cizoložnice)

Řím 1, 16-17

čtení: Skutky 2,1 ? 18
text: Ezechiel 37,1 - 14
Bratři a sestry,
dnes tu nejdřív budou tak trochu chřestit kostlivci. K nim nás Hospodin skrze Ezechiele přivedl. Dějiště, do něhož jsme s ním přeneseni, je údolí, kde se už dlouho neděje nic. Dějiště, kde se už ani nic dít nemůže. Je to bitevní pole po bitvě již dávno prohrané.

čtení J 5.1-9, text J 1-16 (i se 4 veršem)
Už 38 let tam leží. Nic dalšího se o tom muži nedovídáme: nevíme odkud je, jaké měla jeho rodina společenské postavení, zda měl majetek, neznáme ani jeho jméno. Ale na tom všem, když je člověk vážně nemocný, záleží málo. 38 let nejen nemoci, ale i naděje, že se snad něco stane. Naděje stále zklamávané a znovu ožívající: možná příště ?

čtení Kr 5.1-14; text J 4.46-53
Po cestě Samařskem se Ježíš znovu vrací do Galileje. A snad protože ho předcházela dobrá pověst toho, kdo proměnil vodu ve víno, byl v Káni dobře přijat. Lidé vzpomínali na veselou svatbu, ale Ježíš se nikdy dlouho nevěnoval tomu, co bylo. Ne že by nechtěl sdílet minulou radost, ale vždycky se v jeho obzoru objevilo něco přítomného nebo budoucí hrozba, která byla přednější. Ježíš nás učí dívat se kolem a dopředu. Tentokrát ho z veselého uvítání vytrhl jeden královský služebník.