Kázání

Ř 10,12-15, Štědrost, spasení, k čemu to je?

Každý má stejnou šanci přijímat Boží štědrost.
Pavel to vyjádří slovy, že není rozdílu mezi Židem a Řekem. Zřejmě by se mělo dodat ? z Božího pohledu! Božíma očima. Jinak samozřejmě rozdíly jsou, Židé jsou v mnohém jiní než Řekové, jinak mluví, v lecčems jinak myslí. Jsou rozdíly mezi Čechy a Slováky, mezi křesťany a Židy, mezi muslimy a křesťany. Jsou. Nakonec, co rozdílů se najde mezi sourozenci.
Není však rozdíl mezi tím, jakou kdo má šanci přijímat Boží štědrost. Tu šanci mají všichni stejnou. Všichni mohou.

2. Sam 17, Moudrost, zrada, statečnost

2 Sam 17
V Izraeli probíhal převrat, král David byl na útěku. Jeho syn Absolon se ujal vlády. Jeho první úkol byl, vyřídit to s bývalým králem. Vyřešit to. Ukončit. Aby mohl začít nově pracovat, je třeba vyřídit staré pohledávky. Je třeba odstranit to, co by mohlo rušit.
Příběh opět ukáže, že nepřinese klid, vyřídit si věci s druhým násilím, jednou pro vždy. Klid přinese rozhovor, odpuštění. Je to náročnější a někdy bolavější, než něco rázně ukončit. Začít znovu se může tam, kde je touha po odpuštění a smíření. Ne tam, kde se něco násilím vyrve nebo přetne.

Mt 5,5 Blahoslavení tiší

Ježíš říká, blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.
Kdo jsou ti tiší, které Ježíš blahoslaví? Čím jsou tito tiší, pokorní Pánu Bohu milí, blízcí, požehnaní?

Jsou to ti, které není slyšet? Lidé, kteří se bojí projevit, aby je někdo nezkritizoval, neponížil? Kteří se z nejrůznějších důvodů krčí někde v koutě? Jsou to lidé utlačovaní, násilím přinucení mlčet?

2 Sam 11 a 12, Touha po krásné ženě a dva mrtví

2 Sam 11 a 12, Touha po krásné ženě a dva mrtví
Král David poslal vojsko do boje. Sám zůstal v Jeruzalémě. Jednou večer vstal, procházel se a spatřil krásnou ženu půvabného vzhledu, jak se právě omývala. David si zjistil kdo to je. Jmenovala se Betsabe. Její muž byl voják, Chetejec Uriáš. Právě byl s vojskem v boji. David pro Betsabe poslal. Ona přišla a on s ní spal. Ona se vrátila domů. Otěhotněla, poslala Davidovi zprávu, jsem těhotná.

2. Sam 9, Střepy minulosti, co s nimi?

David dává do pořádku rozbité království. Skončily války se Saulem, země může nabrat dech. Rodí se nové království Davidovo, ale leckde se ještě povalují zlomky a střepy rozbitého království Saulova.
Kolik nových dob se rodilo na rozvalinách dob starých. Zpočátku snadno a lehce, ale pak se staré rány začaly probouzet, ozývaly se křivdy, zašlé střepy začaly rozdírat současnost.
David to tuší. A zajímá se o trosky minulosti. Chce se jim věnovat.

Matouš 5,1-3 Prázdné ruce a bolavá duše

Mt 5,1-3 ?Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.?

Celá scéna se odehrává na hoře. Na horách se člověk už od časů Mojžíše setkával s Bohem. Setkáme se i tady s Bohem? Jak? Co uslyšíme? Co se nás dotkne?
Na hoře je Ježíš. Vystoupil tam, rozhlédl se kolem sebe.

Jsou u něj jeho učedníci. Jeho nejvěrnější. Pořád jsou s ním. Naslouchají mu, snad rozumějí. Nemají nic víc než jeho blízkost. Ale teď je to pro ně všechno, co k životu potřebují.

Lukáš 5,1-11 Noc prázdných sítí

Lukáš 5,1-11, zvl. verš 5: ?Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.?

Ježíš káže na břehu Genezaretského jezera. Je tam veliký zástup lidí. Poslouchají, tlačí se na něho. Chtějí slyšet Boží slovo. Nějak tuší, že tady jsou u zdroje. Tady se mohou s Božím slovem setkat.

2. Sam 7, Bůh je hlavní dodavatel darů

Dva muži spolu mluví. Král David a prorok Nátan. Je po válkách. Je klid. Konečně. A tak se mluví o věcech, které by bylo dobré udělat.
Někdy nastane čas stav nouze. Jsme rádi, že stíháme to co máme. Není čas na nic navíc. Opravit věci v domácnosti, udělat pořádek ve fotkách, zvelebit zahradu, učit se cizí řeči. Není na to ani pomyšlení. S odřenými zády zvládáme to nejnutnější. Důležitější věci se hrnou a my sotva popadáme dech. Toho zkusili David a Nátan dost.

2. Sam 6, Radost zlomí srdce

David už se stal králem v Jeruzalémě. Po letech válek a neklidu začíná normální život. Bůh jakoby byl dlouhou dobu stranou. Konečně na něj zbývá čas. Kde zůstala celou tu válečnou dobu Boží schrána? Ta truhla, s víkem ozdobeným serafy a cherubíny, jakýsi přenosný oltář Hospodinův. Léta ležela schovaná v pohraničním městě. A tak se pro ni král David slavnostně vypravil, aby ji přivezl do hlavního města. Jel pro ni, aby při ní vzývali jméno Hospodina zástupů.

2. Sam 1-4, Peklo a ráj

V jedné z bitev byl Saul zraněn. Poznal, že je konec. Že zranění je smrtelné. Nechtěl na posledních pár chvil života padnout do rukou nepřátel. Bál se zneuctění, týrání a tupení. Proto žádal svého zbrojnoše, aby jej probodl dříve, než jej nepřátelé objeví. Podle jedné zprávy zbrojnoš nenašel odvahu zabít krále a tak Saul nalehl na meč a tak ukončil svůj život. Podle druhé zprávy jiný mládenec našel odvahu a ukončil Saulův život. Později jej za to dal David popravit.

1. Sam 30, Když jsou věci náhle jinak. Co pak?

David se svými rodinami a se svými přívrženci bydlel v cizí zemi ve městě Siklag. Se svým vojskem vyjel na cvičení. Opustili město. A zatím co byli pryč přitáhl nepřítel, Amalekovci, a ti dobyli město Siklag. Vypálili, pobrali vše. Dobří byli v tom, že nikoho nezabili. Všechny ale zajali a vzali sebou pryč. Odvlekli do zajetí.
David a jeho muži se vrátili, našli vypálené město. Nikde nikdo. Manželky, děti, vše pryč. I obě Davidovy manželky byly pryč.

Joel 3,1-5 Duch Boží jako vichřice

Pán Bůh nemusí šetřit. Když Duch svatý zavěje, není to žádný letní vánek. Je to pořádný hukot a rachot. Když Duch svatý sestoupí a vylije se na lidi, je to znát, nejde to skrýt, nejde dělat, že se nic nestalo. Duch svatý je jako vítr, který rozhýbe stojatý vzduch tam, kde je dusno a kde se nedá dýchat. Je jako déšť, na který čekáme, který vrací vláhu a život do vyprahlé přírody. Duch Hospodinův vrací sílu a život lidem.

L 15,1-7 O hledání a solidaritě

Jaký je Bůh, v něhož věříme?
Někdy si lidé přestavují Pána Boha jako rameno spravedlnosti. Jako někoho, kdo by měl udělat na světě pořádek. Spravit to, co jsme zkazili. Hledat zlé lidi, dopadnout je a po zásluze potrestat.

Bůh, jak ho poznáváme v Ježíšově životě, skutečně hledá a pátrá. Hledá, dokud nenajde. Ale co přijde potom?
Zjistíme, že Boha nevede k hledání člověka touha po trestu a odplatě. Bůh hledá člověka, protože je plný laskavosti a solidarity.

Mt 11,25-30 Ježíš tichý a něžný

Mt 11,25-30
Ani Ježíš nebyl ušetřen zklamání. Stále znovu narážel na nepochopení a odpor. Občas se říkalo, zvlášť mezi učenými farizeji, že jeho činy jsou ze zlého ducha. V některých městech působil dlouho, a přece jeho činnost nenechala téměř žádné stopy.
Tolik vydané energie, tolik kroků, slov, uzdravení, setkání. A tak ubohý výsledek. Co dál? Nechat toho? Začít dělat něco jiného? Má vůbec smysl pořád někde chodit, kázat, mluvit s lidmi? Stojí o to vůbec někdo?

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání